Bezejmenná

6. listopadu 2018 v 0:06 | Doragis |  Veršované
Dech přicházejícího podzimu vrací vzpomínky na minulost v prapodivném deja vu.




Bezejmenná

Krása osamělá kráčí chladnou ulicí
vprostřed mrtvolného ticha zimy
mráz jí vhání červeň do lící
sníh padá na vše a zkresluje stíny.

Kam jdeš, a odkud kráčíš,
kráso nedosažitelná, jasná?
Proč svými dlaněmi paže hladíš,
proč jen jsi tak nešťastná?

Slzy na tváři mění se ti v led
tiché vzlyky derou se ti z hrudi
a rety jemné - sladké jako med
ztuhlé ty slzy kanoucí studí.

Kam jdeš a proč kráčíš sama,
ponurou nocí, pomalu a ztuha
kdes nad hlavou ti krouží vrána
jediná společnost - hledá svého druha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama